Červenec 2014

letargie vůči světu. Vždyť mám tebe!

2. července 2014 v 18:31 Dopisy Tobě
Dnes jsi mi dovolil být tím, kým jsi přeje být snad každý. Zavedl jsi mne tam, kam si přeje jednou jít každý. Ukázal jsi mi svět, takový, jaký není - krásný a plný lásky. Chci, aby těchto nocí bylo více, ale zároveň vím, že kdyby tomu tak bylo, nebyly by mi tolik vzácnými jako jsou nyní. Je to vtipné, ale pravdivé - člověk touží po tom, co nemá a když to má, chápe to jako samozřejmost nehledě na to, jak moc po tom toužil. Takoví jsme, jsme prostě neuvědomělí tupci. Ale jsme takoví všichni, není si co vyčítat.

Čas se zastavil a já nebyl sám, po dlouhé době, po všech těch měsících smutku a touhy, jsem nebyl sám. Byl jsi tu se mnou. Tvé tiché oddechování mne uklidňovalo více než jakákoliv droga světa, více než sebekrásnější melodie. Byl jsi tu a já si nepřál nic víc, než aby tyto chvíle trvaly věčně.