Zastavím pro Vás čas a sprovodím se ze světa.

4. května 2014 v 19:33
Zabte mne! Neodolatelná touha po něčem lepším mě stahuje ke dnu, svazuje mě. Proč je můj život tak prázdný? Proč jsem tak sám? Ty, člověče, ty, jenž mým životem zamáváš jako s mým partem, přijď brzy.

Můj los je čekat vás, i když to krutě bolí,
ne honit se od zábav, ať už jsou jakékoli.

A já, ten snílek doufající v lepší zítřky, tě zřejmě bezhlavě miluji. Miluji tebe jako myšlenku, protože ničím jiným nejsi. Přesto jsi však vším. Jsi nadějí, tím, co mě drží zde na tomto světě. Ráno se probudím a mé myšlenky hned směřují k tobě, k někomu, kdo možná ani není. A když večer usínám, usínáš i ty. Usínáš po mém boku.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Radfordová Radfordová | Web | 5. května 2014 v 17:08 | Reagovat

Věřím, že jednou to někomu řeknu: "Věděla jsem, že tady budeš. Drželo mě to při životě, když jsem měla chuť se vším skončit, kdykoliv svět vypadal černobíle..."

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 12. května 2014 v 14:19 | Reagovat

Ach nebe! Jak krásné a upřímné vyjádření pocitů...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama