Květen 2014

Zastavím pro Vás čas a sprovodím se ze světa.

4. května 2014 v 19:33
Zabte mne! Neodolatelná touha po něčem lepším mě stahuje ke dnu, svazuje mě. Proč je můj život tak prázdný? Proč jsem tak sám? Ty, člověče, ty, jenž mým životem zamáváš jako s mým partem, přijď brzy.

Můj los je čekat vás, i když to krutě bolí,
ne honit se od zábav, ať už jsou jakékoli.

A já, ten snílek doufající v lepší zítřky, tě zřejmě bezhlavě miluji. Miluji tebe jako myšlenku, protože ničím jiným nejsi. Přesto jsi však vším. Jsi nadějí, tím, co mě drží zde na tomto světě. Ráno se probudím a mé myšlenky hned směřují k tobě, k někomu, kdo možná ani není. A když večer usínám, usínáš i ty. Usínáš po mém boku.




tak omluv zmatek v mé hlavě

3. května 2014 v 10:30 Dopisy Tobě
Za opojné vůně šeříku, jež jsem posbíral během mé včerejší procházky doneznáma, při níž jsem se také věnoval rozjímání nad (mým) životem, a při až skoro nesnesitelné vůni jedovatého čaje s "jablky" a "skořicí", sedím zde, v mém malém bytě a přemýšlím nad tím, co vše ti chci říct.

Dnes se mi o tobě zdálo. Vždy je v tom snu s tebou, vždy jsem to já, kdo je pátým kolem u vozu. Přesto tě však (až skoro nesnesitelně) miluji. Ta vůně šeříku mi říká "je jaro, brachu, a ty jsi sám." nemůže ve mně vyvolávat ty samé pocity, jako v tobě, jelikož moje city, narozdíl od těch tvých, nejsou opětovány. Nemohu cítit motýlky, nemohu si povzdechnout a říct si sám pro sebe, jak je život krásný. Život totiž není krásný, když nejsi po mém bohu. Necítím motýlky, cítím můry, kladoucí do mého břicha larvy, které mne následně požírají zaživa - stejně jako láska k tobě. Ty to dobře víš, co vše bych dal za jeden den strávený s tebou, co vše bych dal za pohled do tvých jasně modrých očí, co vše bych dal za pohlazení tvých blond vlasů. Co vše bych dal za tvůj úsměv. Ten však nepatří mně.



Tak těžce trmácím se stále po cestách,
a přitom ani cíl, k němuž se plahočím,
mně nepřinese klid a já si říkám: "Ach,
ce je mil mezi mnou a tebou, nejdražším!"
W. Shakespeare, sonet 50


žhnu, jsem led.

2. května 2014 v 15:14
Dnešní rozjímání s sebou přineslo spoustu vzpomínek. Vzpoměl jsem si na prvák, kdy jsme zřejmě na jaře probírali renesanci a spolu s ní Francesca Petrarca a jeho sonety jisté Lauře. Naprosto mě i v té době uchvátily. Cloumala mnou puberta, máj byl lásky čas. Naprostá krása, vážení. a dnes, když si sonet přečtu znovu, vyvolává ve mě ty samé, dokonce intenzivnější pocity. Dovolím si onen sonet, jež ve mně ty (krásné) pocity vyvolává, zde publikovat a tak nějak doufám, že ve vás ty (krásné) pocity vyvolává též.

Mír nenacházím, k válce síla není.
A bojím se a doufám, žhnu , jsem led.
Na nebe vzlétám, ležím na té zemi;
a v dlaních nic, objímám celý svět.

Vězení, kdo neotevře, nezamkne mi,
nechce mi vlást, nesundá smyčku zpět.
Smrt Amor nedá, pouta nesejme mi;
nechce mě živého, neprostí běd.

Bez očí vidím, křičím bez jazyka;
po zmaru prahnu, pomoc zaklínám.
Nenávist k sobě, lásku k jiné zas.

Pasu se v bolestech a v smích vzlykám.
K životu, smrti stejný odpor mám -

a v tomto stavu, paní, jsem jen z vás


začínám šaškovat

2. května 2014 v 14:05
Možná je slušností po založení nepodstatného, nudného a pro vás všechny naprosto zbytečného blogu, napsat jakýsi úvodní článek. Představit svoji stejně nepodstatnou a nudnou osobu, či snad dokonce čtenářům nalhávat něco, co není ani zdaleka pravdou.

Uprchl jsem ze svého starého blogu plného lží a rozhodl se začít znovu zde, jakožto harlekýn, jakožto komická osoba. Člověk žijící ve svém vlastním světě, mající v něm v jednom kuse nehorázný nepořádek. Chápu, že někteří si svůj blog zakládají s tím, že zde mohou být kýmkoliv chtějí, i s tímto úmyslem jsem zde dnes i já - chci být totiž sám sebou.

V momentě, kdy se mám komukoliv představit, říci o sobě pár (zbytečných) faktů, jako by se vše z mé hlavy vytratilo. Začínám rozdělovat informace na podstatné a nepodstatné a nakonec dojdu k závěru, že není ničeho, co bych o sobě s radostí někomu prozradil. Jsem zkrátka celkem k ničemu.

Dnes vám tedy o sobě nic nepovím. Pokud je zde nějaký šílenec, kterého moje zatracená osobnost nějakým způsobem zajímá (aniž by k tomu měl sebemenší podklady), bude se zde zřejme muset nachomýtnou přinejmenším ještě jednou a doufat, že se Erik (teší mě) rozhodl vypovídat a říct pár nudných věcí z jeho života.

blog nemám v plánu navštěvovat pravidelně, zkrátka a dobře, když bude co říct, a bude to stát za zmínku, uvidíte to zde.